Zde se nacházíte: / Význam květnatých luk (historie, terminologie, ekologie)
Ceny jsou zobrazeny bez DPH

Význam květnatých luk (historie, terminologie, ekologie)

Historie

Největší diverzitudruhů i biotopů představují luční ekosystémy. Většina z nich vzniklahistorickou hospodářskou činností odlesňováním a získáváním prostoru pro pole apastviny. Přirozené původní kvetoucí louky se vyskytují nad horní hranicí lesa.Tyto louky byly rozšiřovány do nižších pásem na úkor lesní vegetace a majícharakter polopřirozených luk, které vyžadují značný podíl lidské práces využitím pastevního hospodářství. V důsledku opouštění těchto foremhospodaření dochází k degradaci a snižování biodiverzity lučních porostů.

Nejstarší konkrétníinformace o pěstování květnatých trávníků je možné nalézt v knize Devegetabilibus od Alberta Magnuse z období kolem roku 1260. Z pozdníhostředověku jsou dochovány obrazy zobrazující panu Marii s jezulátkem, sedící narozkvetlé louce v zahradě, ohrazenou zdí nebo plotem. Tento typ zahrady, tzv.Hortus conclusus byl od 14. století vyhrazen pro mariánská vyobrazení.

V renesanci sezahradní umění se vrací ke starým antickým vzorům římských zahrad a rozkvetlélouky se staly součástí tzv. locus amoenus – líbezného místa. Architekt ahumanista Leon Battista Alberti vypracovává ve Florencii kolem roku 1458 prvnípravidla pro zahrady podle antického vzoru ve svém architektonickém traktátuDeset knih o architektuře (De re aedificatoria libri X), ve kterém čerpáz prací antického architekta Vitruvia. Popisuje pravidla pro zahradníumění, v nichž vychází převážně z dopisů Plinia mladšího. Podletohoto autora má být vila v zahradě postavena na vyvýšeném místě umožňujícímvýhled do krajiny, musí být snadno lehce dostupná v příjemném prostřední kvetoucíchluk a čistých pramenů.

V přísněformálním období baroka zahradní architektura rozvolněný vzhled přirozené loukynevyužívala, ale následně byla tato potlačení přírodních prvků násobněvykompenzována na poč. 18. století v Anglické krajinářské škole. Skrzemalby C. Lorraina, nebo N. Poussina, kteří na svých plátnech zachycovali představydokonalé, heroické krajiny, se do krajinářské zahrady promítla antika.Prostřednictvím slavných architektů došlo ke zformování zcela nové krajinytvořené systémem přírodních prvků, včetně rozsáhlých kvetoucích luk. Na tomtostylu se podíleli např. William Kent, Lancelot Brown a William Robinson, kterýpřišel s nekonvenčním využitím travin a bylin v zahradníarchitektuře. Při svém neformálním pojetí výsadeb v podstatě stanovilzásady zakládání a pěstování přírodních zahrad (The wild garden) neboliv dnešním názvosloví využití „přírodě blízkých vegetačních prvků“v těch částech zahrad, které vykazovaly extrémnější stanovištní podmínky.

S přírodě podobnýmivegetačními prvky začínalo pracovat již celkem běžně od 20. let 20. století vNěmecku a 30. let 20. století v Nizozemí. Ve Velké Británii se zájem ozakládání přírodě podobných vegetačních prvků (angl. native habitat planting) začalprojevovat až v 80. - 90. letech 20. století vlivem snahy o snižovánínákladů na zakládání a údržbu klasicky zahradnicky koncipovaných ploch zeleně.

Problematicezakládání a obnovy druhově pestrých krajinných porostů a jejich návratu dokrajiny je v České republice věnována pozornost přibližně od polovinydevadesátých let minulého století. Postupně začal klesat význam produkčnífunkce travních porostů a projevil se zájem o druhově bohaté směsi cenné prostabilitu ekosystému. Zároveň se zvyšováním povědomí obyvatelstva o životnímprostředí, významu krajiny a biodiverzity roste i v řadách laickéveřejnosti zájem o zakládání druhově pestrých krajinných porostů v okolívlastního obydlí a rozšiřují se druhově pestré pastevní plochy pro chov ovcí,koz a koní.

 

Terminologie

Druhově pestréporosty jsou v zahradní architektuře ne zcela výstižně nazývány termínem„Květnatá louka“, což je dle ČSN 839 001původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost svýrazným podílem dvouděložných bylin. Nepřesná terminologie v praxizpůsobuje nedorozumění mezi investorem a zahradním architektem, protože podnázvem květnatá louka si laik logicky představí bohatě, téměř dekorativně,kvetoucí porost, zatímco termín „Druhově pestrý porost“, coby přírodě blízkývegetační prvek, zahrnuje nesmírnou škálu typů společenstev, od bohatěkvetoucích po téměř pouze travní, jejichž využití, složení a často zcelaodlišný způsob ošetřování vyžadují důkladnější znalost problematikypícninářství, pedologie, agrotechniky a fytocenologie, a to především odzahradních architektů, kterým je stále častěji svěřována kompetence provytvoření směsí pro luční a pastevní využívání, protierozní ochranu půd, napodobeníkonkrétního přírodního společenstva, a to vše s podmínkou zastoupeníalespoň elementárního podílu bylin v porostu. 

PEJCHAL (2005)definuje přírodě podobný vegetační prvek takto: Svým charakterem (druhová,prostorová a případně i věková struktura) se významně blíží jak rostlinnýmspolečenstvím přirozeného a polopřirozeného charakteru, tak i spontánněvzniklým společenstvím rostlin přírodě vzdáleným. Vykazuje tedy z praktickéhohlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace, respektive spontaneity,dlouhodoběji se však bez cílené péče neobejde. Jeho vlastnosti a/nebo širšíkontext, ve kterém se nachází, jsou též výsledkem kompozičního záměru.

Dle této definice je termín„Louka“ vnímán jako přírodě podobný vegetační prvek, který nevylučuje druhovoupestrost, a jeho vlastnosti odpovídají záměru zahradního architekta.V zemědělské praxi je termín „Louka“ chápán jednoznačně produkčně a taktojej chápou i semenářské firmy, které se výrobou směsí zabývají. V odbornéliteratuře není termín „Louka“ pevně definován, termín „Květnatá louka“ je takézavádějící, a proto je při každém kompozičním záměru nutné podrobněspecifikovat a jasně stanovit cíl, kterého chce zahradní architekt na zájmovéploše konkrétním návrhem dosáhnout. U druhově pestrých porostů je tento problémzcela zřejmý a rozpor je daný především odlišným vnímáním jednotlivýchuživatelů. Porost, který může být jedním člověkem chápán jako velice cennédruhově pestré společenstvo, je jinými lidmi vnímán jako zaplevelenáneudržovaná plocha, která do krajiny nebo veřejné zeleně nepatří.

Z hlediskahierarchie trávníkářského třídění porostů spadají všechny extenzívně pěstovanétravní, travinnobylinné i vyloženě druhově pestré porosty do kategoriekrajinných trávníků. „Krajinný trávník“ dle ČSN 839031zahrnuje převážně extenzivně využívané a/nebo pěstované porosty ve veřejné asoukromé zeleni, v krajině, u komunikací, na rekultivovaných plochách, druhověbohaté porosty lučního charakteru. Jedná se o trávníky se širokým spektrempoužití podle účelu a stanoviště, např. jako ochrana proti erozi, odolnost naextrémních stanovištích, základ pro rozvoj stanovištně vhodných biotopů,zpravidla nezatížitelné nebo jen málo zatížitelné. Nároky na péči jsou ukrajinných trávníků velmi malé až střední, ve zvláštních případech až velmivysoké. Kategorie krajinný trávník dle výše uvedené definice zahrnuje veškerátravní společenstva mimoprodukčního charakteru.

Z výšeuvedeného je zřejmé, že v zahradní architektuře se propojují poznatky aterminologie mnoha směrů a ne všechny typy porostů lze jednoznačně zařadit dokonkrétní škatulky, protože právě kreativita zahradní architektury zavedenéstereotypy nabourává. Aniž by bylo záměrem popřít všechny definice a aktivněpoužívané a v praxi zavedené termíny, je nutné uvědomit si odlišnosti ve vnímáníarchitekty používaných výrazů jak veřejností, tak i odborníky z jinýchoborů.      

Druhově pestré směsis různým podílem bylin jsou zařazovány mezi trávníky takév sousedních zemích. V EU je obecně uznávanou normou kategorizacetrávníků německý systém „Regel-Saatgut-Mischungen – Rasen“ (RSM). Dle tohotosystému jsou trávníky z hlediska účelu pěstování a intenzity ošetřovánízařazeny celkem do osmi kategorií (tab. X) a v jejich rámci do různýchtypů. Extenzivní trávníky patří do kategorie 7 – „krajinné trávníky“s typy: 7.1 – standardní (bez bylin nebo s bylinami), 7.2 – pro suchépodmínky (bez bylin nebo s bylinami), 7.3 – pro vlhké podmínky a 7.4 – propolostín. Zvláštní kategorií extenzivních trávníků jsou druhově bohaté „biotopovétrávníky“, pro něž je navrženo několik typů druhově bohatých směsí sezastoupením trav a bylin vyhovujících daným stanovištním a klimatickýmpodmínkám, a to v poměru cca 70 : 30 (kategorie 8).

U každé kategoriejsou uvedeny doporučené ekologické podmínky pěstování, úroveň ošetřování avýsevek v g.m-2. Základní charakteristikou je však výběrvhodných druhů do směsí; skladba směsí je rámcová a procentické rozmezíjednotlivých komponent ve směsi umožňuje přizpůsobit směs konkrétnímstanovištním a pěstebním podmínkám. Specifikem je doporučená „minimální“vhodnost odrůdy pro daný účel pěstování, vyjádřená ohodnocením ve zkouškáchminimálně hodnotou 3 z 9 bodové stupnice.

Kategorizaci dle RSMje při navrhování směsí možné použít jako návod, ale rozhodně si tento systémneklade za cíl omezovat sestavování směsí pro konkrétní podmínky striktnímvyloučením jiných vhodných komponent, které německý trh nemá k dispozici,a kterými u nás díky českému šlechtění smenářské firmy disponují.

 

 

Ekologie

Druhověpestré porosty hned několik předností.Vedle významné krajinotvorné a estetické hodnoty je to především omezení počtusečí během vegetačního období a to na 2-3 seče. Dále již výše zmíněná podporadiverzity a to nejen rostlinných druhů, ale i mikroorganismů a živočišnýchdruhů, kteří v těchto porostech nalézají útočiště. Obecně je udávánadiverzita živočišných druhů v louce o řád výše než diverzita rostlinných druhů!V přirozených lučně-lesních ekosystémech se vyskytuje také dvoujnásobný početptáků, než v ekosystému orné půdy. Floristické složení porostu jevýsledkem komplexního vlivu celého ekosystému. Většina přirozených travníchporostů se vyznačuje velkou proměnlivostí druhového složení. Poměrně stálézastoupení druhů se udržuje jen na stanovištích, kde při menším počtukomponentů nejsou tak vyhrocené konkurenční vztahy. Změny podílů zastoupenýchdruhů mohou být sezónní, každoroční, cyklické i trvalejšího charakteru. Širokádruhová skladba květnatých luk je funkcí stanovištních podmínek a způsobuintenzity využívání porostu. 

Druhověpestrá směs obsahuje v různém podílu určitý počet travních druhů,jetelovin a ostatních dvouděložných bylin. Druhové bohatství těchto porostů jedáno především zastoupením specifické skupiny dvouděložných rostlin, které sev průběhu let mění v závislosti na způsobu jejich využívání.Požadavky na vysoký počet rostlinných i živočišných druhů na stanovišti,zachování protierozní funkčnosti, odolnost vůči suchu, popř. i estetický dojemporostu, tzn. sladěnou, déletrvající a střídavou barevnost porostu, včetněvyužitelnosti jednotlivých částí bylin pro léčivé účely, předurčují ispecifický přístup k tvorbě druhově bohatých směsí a jejich managementu. Mezinezanedbatelná hlediska patří i problematika pylových alergií.

Druhověpestré luční porosty mají nezastupitelný protierozní význam. Nejen hmotnost,dobré prokořenění, ale i stratifikace a diverzita kořenové fytomasy přispívajíke zpevňování půdy na svazích a vytváří spolu s nadzemní fytomasouoptimální ochranu proti odnosu zeminy a živin z ekosystému.

Zachování druhověbohatého společenstva je závislé na zemědělském hospodaření. Výrazné sníženípestrosti původních květnatých luk v nedávné době přineslo používáníminerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin.Produkce píce se zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila.Některé dříve hojné luční květiny se staly vzácnými a dnes některé dokonceřadíme mezi ohrožené druhy. Příkladem toho jsou např. naše domácí orchideje,které jsou citlivé na jakékoli minerální hnojení a rostou jen na starých, odživin vyčerpaných loukách.

Vědeckými pracovištije zpracován přehled rostlinných druhů, které pokud jsou v porostupřítomny, biodiverzitu zvyšují:

Trávy:ovsík vyvýšený, kostřava červená, trojštět žlutavý, tomka voná, sveřepvzpřímený

Byliny:Berník obecný, Kohoutek luční, Jitrocel kopinatý, Kmín obecný, Kopretina luční

Jeteloviny:Jetel luční, Štírovník růžkatý, Úročník lékařský, Hrachor luční

Obhospodařováníkrajinných travních porostů bude ve stále větší míře odpovídat požadavkůmochrany přírody. Květnaté louky se všemi přechodnými typy od suchobytných až pomokřadní společenstva s různou úrovní péče a časově diferencovanou dobousklizně splňují požadavky na vytvoření přírodě blízkých biotopů.