Zde se nacházíte: / Zařazení bylinných druhů do pícních směsí
Ceny jsou zobrazeny bez DPH

Zařazení bylinných druhů do pícních směsí

Ing. Marie Straková, Ph.D., Ing. Ľubica Janků, Ph.D., Ing.Josef Straka, Ph.D.

Agrostis Trávníky, s.r.o., Rousínov

V polopřirozenýchlučních a pastevních porostech se kromě a trav a jetelovin vyskytuje také mnohodalších bylin, z nichž některé vynikají vysokým obsahem živin, dietetickypůsobícími aromatickými látkami, jiné mají vysoký obsah mikroelementů.S rozvojem ekologického pojetí zemědělství a životního stylu preferujícíhodomácí suroviny produkované na menších farmách, roste zájem o druhově pestrépícní směsi s marginálním podílem bylin. Tento současný fenomén rozvíjínejen estetickou složku vnímání barev a vůní, ale také zcela nezanedbatelnězvyšuje biodiverzitu porostu, protože životní cyklus některých druhů motýlů ahmyzu je na konkrétní byliny vázán. Při hodnocení porostové skladby porostujsou v agrobotanické skupině ostatních bylin zahrnuty zástupci všech čeledíkromě Poaceae a Fabaceae (Klimeš, 1997).

Pícní kvalita porostů jeovlivňována řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž jsou považovány zanejdůležitější botanické složení porostů, hnojení a ošetřování pastevní plochy,způsob využití a vývojové stádium při spásání. Dostatečně pestré botanickésložení porostu je jedním z faktorů, které v souhrnu tvoří kvalitu píce (Hrabě,Buchgraber, 2004). Vedle botanického složení je to množství píce na jednotkuplochy, stravitelnost, chutnost a výživná hodnota. Dvouděložné rostliny sevyznačují nízkým obsahem vlákniny a proporciálně vysokým obsahem tzv. cytoplazmatickýchkomponentů. O výživné hodnotě rozhoduje podle Hrivnáka (1981) více vývojováfáze než botanické složení, ale je nutno si uvědomit, že v píci jsou obsaženytaké látky, které mohou mít negativní dopad na zdraví zvířete, sníženívyužitelnosti základních živin a tím i na užitkovost zvířat.

Početbylinných druhů, které lze záměrně v pícních směsích použít, se podstatněliší od počtu druhů, které se v lučních a pastevních porostech skutečněvyskytují. Druhové složení víceletých porostů se dynamicky přizpůsobujeagroekologickým podmínkám stanoviště a pícní kvalita je často snižovánavýskytem naprosto nežádoucích bylinných druhů jako jenapř. jedovatý pryskyřník prudký (Ranunculusacris), přeslička bahenní (Equisetumpalustre) a ocún jesenní (Colchicumautumnale).

Při pastevním využívání je tolerován vyšší podíl bylin, nežje tomu u lučních porostů. Při produkci sena dochází při vyšším podílu bylin keznačným ztrátám odrolem křehkých listových částí bylinných druhů. Důležitýmaspektem, který bývá při tvorbě pastevních směsí často opomíjen, je volbadefoliačně tolerantních bylinných druhů. Vlivem častého a nízkého spásání sepastevní porost mění ve prospěch druhů s přízemním rozložením asimilačníchorgánů (pampeliška lékařská, kontryhel obecný, apod.) (Pavlů, Gaisler, Hejcman,2005). Pokud je při tvorbě směsi pro druhově pestré porosty biodiverzitafaktorem významnějším než kvalita píce, pak je možné použít také druhyméněhodnotné, které sice mají nízkou krmnou hodnotu, ale významné jsou pro svémimoprodukční funkce (estetická, druhová diverzita). Mezi tyto druhy můžemezařadit kohoutek luční (Lychnisflos-cuculi), šalvěj luční (Salviapratensis), chrpu luční (Centaureajacea) nebo kopretinu bílou (Chrysanthemumleucanthemum) (Skládanka, Veselý, 2007). Poměrně chutnou, ale na živinychudší píci poskytuje také mrkev obecná (Daucuscarota).

Některé bylinné druhy jako např. prha arnika (Arnica montana)nebo zvonečník klasnatý (Phyteumaspicatum) by se vzhledem ke svým vlastnostem mohly jevit jako vhodnépro pícní využití, ale v přírodě jsou chráněné a osivo těchto druhů jeproto v podstatě nedostupné. Respektování regionality genetického původubylinných druhů při tvorbě druhově pestrých směsí je nezbytné při zakládáníporostů v chráněných oblastech, ale optimální by bylo přihlížetk původu osiva při tvorbě směsí pokaždé.

Další skupinubylin, které mají uspokojivou pícninářskou hodnotu, ale jejich použití ve směsije třeba zvážit, tvoří byliny se sklonem k porostové dominanci (Hrabě,Buchgraber, 2004), které mohou celkově, ve vztahu ke způsobu využívání anadmořské výšce zaujímat od 20 do max. 40 % v porostu. Pokud není tentopodíl překročen, mohou se tyto doprovodné druhy pozitivně projevitv chutnosti, kvalitě a příjmu píce zvířaty.

Při porovnání pícninářské hodnoty jednotlivých rostlinnýchdruhů podle Regala (1980) je možné při sestavování druhově pestrých bylinnýchsměsí využít následující bylinné druhy:

Achillea millefolium – Řebříčekobecný má širokou stanovištníamplitudu, patří mezi nejrozšířenější bylinný druh v lučních a pastevníchporostech. Řebříček je velmi chutný v mladémstavu, ale stářím klesá jeho stravitelnost, proto by množství řebříčkuv porostu nemělo přesáhnout 10 % (Skládanka, Veselý, 2007). Jako léčivkaposiluje cévní systém a používá se při žaludečních obtížích, obsahuje eterickéoleje. Podle Klimeše (1997) má mimořádný význam pro mladá hospodářská zvířatadíky vysokému obsahu fosforu (P: 0,400 – 0,650 % v abs. suš.) a dalšíchminerálních látek. Velmi dobře snáší spásání a sešlapávání pasenými zvířaty(Pavlů et. al., 2000).

Alchemilla vulgaris – Kontryhelobecný je chutným a hodnotným druhem. Poskytuje píci dobré kvality, působídieteticky a po spasení dobře obrůstá. Je nenáročný na živiny a polohu, rostespíše na středně vlhkých až vlhčích stanovištích (Pavlů et. al., 2000). Přiintenzivním hnojení z porostů ustupuje.

Anthriscus sylvestris –Kerblík lesní se hojně vyskytuje na vlhčích stanovištích. Při aplikacivyšších dávek dusíku formou animálních hnojiv se stává ruderálním plevelem sesklonem k porostové dominanci. Uspokojivou pícninářskou hodnotu bylinavykazuje do nástupu kvetení, později stonky silně dřevnatí a jsou bezcenné.

Bistorta major – Hadí kořenvětší je převládajícím druhem na převlhčených půdách v chladnějšíchpolohách. Patří mezi druhy se sklonem k porostové dominanci, regulace jehovýskytu v porostu spočívá v odvodnění a v časné seči. Přestožejej Holúbek et. al. (1997) i Regal (1980) řadí mezi bylinné druhys uspokojivou pícní hodnotou, zvířata jej nepreferují.

Carumcarvi - Kmín kořenný patří mezi byliny s velmi dobrou pícninářskouhodnotou. Jedná se o dvouletou rostlinu, která se uplatňuje na úrodných vlhčíchlokalitách ve všech oblastech. Díky ranému dozrávání se v porostech dobřerozmnožuje i generativně. Příznivě působí na trávení a snižuje nebezpečínadýmání, v porostech je vhodnější jeho nižší zastoupení.

Cirsium oleraceum – Pcháčzelinný mí nízký obsah sušiny avyznačuje se měkkou pící. Velké listové růžice vytváří na vlhčích až zamokřenýchlokalitách, kde se nejhojněji vyskytuje. Stonek je pro spásání tvrdý, zvířataupřednostňují chutné listy. Dusíkaté hnojení jeho výskyt v porostupodporuje, naopak při pravidelném sešlápávání je z porostu vytlačován.

Galium mollugo – Svízel povázkanemá produkční význam, ale jeho pícninářská hodnota je uspokojivá. Spásánímje z porostů vytlačován, hůře obrůstá. V mladém a zeleném stavu jejzvířata rády přijímají, při jeho vyšším zastoupení v porostu, dochází dleHolúbka et al. (1997) ke zhoršení kvality mléka. Vyskytuje se na kyprýchhumózních půdách, často na sušších stanovištích.

Geranium pratense – Kakostluční patří k rozšířenýmdruhům v mírných až středních polohách na půdách s vyšší zásoboudusíku. Patří k druhům se sklonem k porostové dominanci. Regal (1980)řadí kakost luční mezi druhy s uspokojivou pícninářskou hodnotou, alev pastvinách není obvykle skotem přijímán. I přes příznivou koncentraciN-látek a i koncentraci energie (NEL až 6MJ.kg-1 sušiny) sevyznačuje vysokým obsahem fenolických látek snižujících kvalitu píce a možnostjejí silážovatelnosti (Hrabě, Buchgraber, 2004).

Pastinaca sativa – Pastinák setý bývá nejhojněji zastoupenv ovsíkových loukách. Podobně jako např. kerblík a ostatní zástupci čeledimrkvovitých ve starším stavu dřevnatí a při sušení se jeho listy odrolují. Přimenším podílu v porostu působí před květem jeho listy dieteticky.

Plantagolanceolata - Jitrocel kopinatý poskytuje dieteticky hodnotnou píci, na začátku květu jejeho stravitelnost až 73 %, významné jsou také jeho léčivé účinky - působíantibakteriálně, při léčení ran, podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Z porostůpo prvních dvou letech ustupuje zřejmě pro nedostatek světla, nejvíce seuplatňuje v nižších porostech. Produkční význam je nízký.

Plantagomajor - Jitrocel větší indikuje utužené úrodné půdy. Přes jeho uspokojivoupícninářskou hodnotu je při větším rozšíření hodnocen jako plevelný druh, kterývytváří nevyužitelné plochy. Jeho listová růžice je přitlačena k půdě,takže ji ani spasením není možné zužitkovat.

Rumex acetosa – Šťovík kyselýse vyskytuje nejhojněji na vlhčích lokalitách. Jeho kyselá příchuť,způsobená kyselinou šťavelovou působí při nízkém zastoupení pozitivně na chuť apříjem píce, při vyšším zastoupení je však jeho efekt opačný a může být dokoncepodle Klimeše (1997) škodlivý. Má sklon k porostové dominanci, ale včasnousklizní lze jeho rozšíření v porostu eliminovat.

Sanquisorba officinalis – Krvavectoten má širokou stanovištní amplitudu, prefureje vlhčí místa středních poloh.V nižších polohách roste na sušších stanovištích krvavec menší (Sanquisorba minor), který má podobnépícní vlastnosti. Krvavec toten poskytuje jemnou a chutnou píci s velmidobrými dietetickými vlastnostmi a protiprůjmovými účinky. Komplikovaně se sušíkvůli nadměrnému odrolu a černání listů. Podle Klimeše (1997) je v letnímobdobí hojně napadán padlím. Na jeho výskyt je vázán životní cyklus motýlamodráska bahenního. Modrásek bahenní se vyskytuje se na mokrých rašelinných loukách,kde ve větším množství krvavec toten roste. Vajíčka klade na květní hlávky(hnědého nebo černopurpurového zbarvení) tétorostliny na vzpřímeném stonku, které housenka motýla požírá.

Symphytum officinale – Kostivallékařský patří mezi druhy se sklonem k porostové dominanci (Hrabě,Buchgraber, 2004). Roste na vlhkých, dusíkem dobře zásobených půdách. Přestožemá relativně drsné listy, zvířaty je dobře přijímán. Postupně dřevnatí, jenutné provádět rané sklizně.

Taraxacum officinale – Pampeliškalékařská se vyskytuje na mírně suchých až mírně vlhkých lokalitáchprakticky ve všech oblastech. Při podílu do cca 10-15% v lučním porostu má pozitivní vliv na užitkovost zvířat,v pastevním porostu je tolerováno až 25 % pampelišky lékařské. Její listyjsou bohaté na bílkoviny a dobytek ji rád spásá. Podle Turka a Klimeše (1984)obsahuje značně vysoký obsah sodíku (Na 0,65-1,36 % v abs. suš.). Mléko amléčné výrobky zbarvuje do žluta. Při sušení se křehké listy velmi snadnoodrolují a často v seně plesniví.

Urtica dioica – Kopřiva dvoudomá patří mezi ruderální plevele. Ačkoliji Regal (1980) zařazuje mezi druhy s uspokojivou pícninářskou hodnotou,je v zeleném stavu zvířaty obcházená a prakticky bezcenná. Kopřiva patřímezi nitrofilní a ruderální plevele se sklonem k porostové dominanci.

Návodem vedoucím k sestavení krmivářsky hodnotné druhověpestré a barevné směsi je možnost využití běžně dostupné pícní jetelovinotravnísměsi jako tzv. kostry, kterou lze na základě dostupných a ověřených informacío krmné hodnotě a na základě znalosti druhů, jejichž přítomnost podporuje nebobrzdí zvyšování biodiverzity porostu, doplnit vybranými druhy bylin, trav ajetelovin, tak aby porost splňoval i požadavky na estetické a ostatnímimoprodukční funkce porostu v krajině. Pokud se v okolí zatravňovanéplochy nachází dostatek zdrojových druhově pestrých luk, lze předpokládat, ženěkteré bylinné druhy se postupně v porostu stejně objeví, aniž by bylonutné vynakládat zvýšené prostředky na pořízení jejich osiva, jako komponentpřímo do směsi. Informace o úspešnosti pronikání rostlinných druhů v Českérepublice na zatravněné plochy podává přehledně Jongepierová (2008). Přestože je zakládání porostů druhově pestrých pícních směsí z pohledubiodiverzity určitě vítáno a zájem o něj stoupá, na problémy naráží tento záměrv mnoha ohledech, ať už se jedná o cenu a skutečnou dostupnost komponent,technologii výsevu nebo dormanci osiva bylin. Proto se stále týká víceméněomezených privátních ploch zapálených nadšenců nebo oblastí chráněných územís velkým množstvím zdrojových luk (Bílé Karpaty), kde je semenný materiál získávánkartáčovým sběračem. Lze si jen přát, aby se tento trend dále šířil.

Ke zpracování tohoto článku bylypoužity informace získané při řešení výzkumného projektu výzkumu a vývoje s identifikačním číslem 2B08020 as názvem „Modelový projekt zamezení biologické degradace půdv podmínkách aridního klimatu, realizujícího NÁRODNÍ PROGRAM VÝZKUMU II.

Použitá literatura:

HRABĚ, F., BUCHGRABER, K.:Pícninářství – travní porosty. MZLU v Brně, 2004, 149 s., ISBN 80-7157-816-9.

HRIVNÁK, J.: Prirodzený pasienoka jeho výživná hodnota. Náš chov, 1981, (41) 6, 260-262.

HOLÚBEK, R., et. al.: Lúkárstvo apasienkárstvo. Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Nitra, 1997,129 s.

JONGEPIEROVÁ, I., [ed.]: LoukyBílých Karpat (Grasslands of the White Carpathian Mountains). – ZO ČSOP BíléKarpaty, Veselí nad Moravou, 2008, 461 pp. ISBN 978-80-903 444-6-4.

KLIMEŠ, F., : Lukařství apastvinářství – Ekologie travních porostů. Jihočeská univerzita, ČeskéBudějovice, 1997, 140 s., ISBN 80-7040-215-6.

PAVLů,V., et. al., : Pastvinářství. Asociace soukromého zemědělství., 2000, 96s.

PAVLů,V., GAISLER, J., HEJCMAN, M.,: Extenzívní pastva a kvalita píce. In:HRABĚ, F., et. al.: Vše pro trávy a jetelovinotrávy. Ing. Petr Baštan, Olomouc,2005, s. 42-43. ISBN 80-903275-5-9.

REGAL, V., : Ekologické abiologické základy lukařství. In: Klesnil, A. a kol.: Pícninářství II, Praha,AF VŠZ, 1980, s. 18-49.

SKLÁDANKA, J., VESELÝ, P.: Travníporost jako krajinotvorný prvek. MZLU v Brně, Evropský sociální fond,2007, 60 s.

TUREK, F., KLIMEŠ, F., : Uplatnění a stabilita jetelovinv intenzívních travních porostech ve vyšších polohách. Rostlinná výroba,30, 1984, č.2, s. 177-183.